Rozhovor s Ing. arch. Kateřinou Landovou

4. června 2021

Otázka: Paní Landová, Vy jste v loňském roce (rok 2020, pozn. autora) podala projekt do participativního rozpočtu města České Budějovice s názvem Osvěžení (se) v centru města. Projekt získal podporu a dostatek hlasů, takže bude i zrealizován. V projektu navrhujete instalaci mlžítek na dvě místa v centru - konkrétně mají být instalována v ulici Široká u Biskupského gymnázia a na Sokolském ostrově v blízkosti dětského hřiště.
Vy sama jste z Českých Budějovic nebo co Vás vedlo k tomuto počinu? 

Odpověď: Pocházím z Českých Budějovic, bydlíme v blízkosti parku Dukelská. Základní školu a gymnázium jsem navštěvovala v centru a širším centru města, podél řeky přes park v Dukelské ulici jsme často chodívali na návštěvu k prarodičům. Také dnes procházím každý den městem na cestě do práce a s dětmi do školky. Možností osvěžení se pitnou vodou na cestě kamenným městem není ve městě příliš, a proto když v minulém roce přišlo město s projektem participativního rozpočtu (po boku dalších českých a evropských měst), doplnění o pítka či mlžítka bylo to první, co mě napadlo. Navržený rozpočet postačil na realizaci jednoho mlžítka na náměstíčku vedle Biskupského gymnázia. Před létem by mělo být instalované.

Otázka: Jsou nějaká další místa v Českých Budějovicích, která by si podle Vás zasloužila změnu a případně v jakém smyslu?

Odpověď: Máte-li na mysli proměnu míst skrze participativní rozpočet, pak tuto příležitost přijít s nápadem nevnímám jako změnu, ale spíše jako doplnění lokality o nějaký prvek či aktivitu, která obyvatelům ve městě chybí.

Míst, která by si zasloužila skutečnou změnu či větší péči, je kolem nás z mého pohledu celá řada. Namátkou bych zmínila Senovážné a Mariánské náměstí, která jsou již 60 let místy urbanisticky nedefinovanými. Člověk je jen diagonálně přejde, nebo zde zaparkuje, nic víc nenabízejí. Obě měla v historii svůj charakter. Otevřené koryto Mlýnské stoky lemované zástavbou nebo historická budova kina Lípa spolu s objektem pivnice vymezovaly mnohem menší veřejné prostranství Mariánského náměstí, než jak ho známe dnes. V 60. letech došlo k asanaci a vyasfaltování plochy pro potřeby parkoviště. Od té doby místa, která ze zvyku jmenujeme náměstími, čekají na komplexní urbanistický přístup.

Velice si cením cesty, kterou se město v posledních letech vydalo, a tím je nalézání budoucí podoby veřejných prostranství a staveb formou architektonických soutěží jako je tomu u KD Slavie, Domu umění či připravované soutěži na Senovážné náměstí. Skrze soutěže je možné místa nahlédnout z více perspektiv a uvažovat o každém území či stavbě v širším celoměstském měřítku. 

Otázka: Podala jste nějaký projekt PRO Budějce i v letošním ročníku?

Ano, projektů jsem podala letos i více. V návaznosti na loňský projekt Osvěžení (se) v centru města, kdy navrhovaný rozpočet nakonec nevystačil na realizaci mlžítek na dvou místech, pokračuji v osvěžení druhého z míst, Sokolského ostrova, tentokrát v podobě pítka. Pítka a jiné způsoby osvěžení podél řek, cest a cyklostezek ve městě chybějí, přinesly by benefit všem kolemjdoucím, sportovcům a v neposlední řadě by mohly eliminovat spotřebu nápojů v plastových jednorázových obalech. Další z projektů, které jsme s kamarádem podali, je využití a adaptace dnes uzavřeného tenisového kurtu na "Sokoláku" ve víceúčelové hřiště na míčové hry (fotbal, basketbal, tenis, volejbal) pro širokou veřejnost. Třetí z námi letos zadaných projektů vyšel ze stavu neustálého zaplňování přírodního parku na "Maláku" novými stánky, prvky, lavičkami různých tvarů bez předem dané koncepce území. Koncepce a jednotný architektonický přístup ke změnám v území by měl být stejně jako v parku Dukelská, tak v parku na Sadech, Háječku atd. na prvním místě kultivace veřejného prostoru. 

Otázka: Původně jsem se Vás chtěla zeptat, zda znáte park v Dukelské ulici, ale to tím pádem nemá smysl a zeptám se rovnou na další a vlastně hlavní otázku. Jaký je Váš pohled na současnou podobu parku? Zajímal by mne Váš pohled jak z pozice občana, tak z pozice architekta.

Odpověď: Z obou pohledů je park příjemná zelená oáza se vzrostlými stromy uprostřed města mezi řekou Malší a budovami škol, kde je příjemné posedět. Studenti všech stupňů škol v okolí zde tráví školní i mimoškolní čas, pro rodiče s menšími dětmi je to místo her mezi stromy. Na podzim nábřeží po obou stranách Malše láká ke sběru kaštanů, které jsme zde sbírali už jako malí, to už ale neplatí o zarostlém pískovišti, kde jsme si kdysi hrávali.

Z pohledu architekta mi v parku vadí příliš mnoho zpevněných asfaltových ploch různých stáří a kvalit, nově zbudovaná linie probíhající cyklostezky lemovaná řadou dopravních značek a přechodu. Park před svahem k Malši je opatřen zábradlím třech rozdílných typů a stáří, na protější straně jsou dokonce profily ještě jiné. To ale není potíž jen parku Dukelská, vnímám to jako celkový zatím nekoncepční přístup k mobiliáři ve veřejném prostoru města. 

Otázka: Park v Dukelské má projít celkovou přeměnou. Přípravě projektu předcházel sociologický průzkum v podobě dotazníku a osobního setkání přímo v místě parku. Následovalo také projednávání projektu na magistrátu města Českých Budějovic. Zapojila jste se nějak do těchto aktivit a případně jak?

Odpověď: Vyplnili jsme dotazník a účastnili se setkání občanů. Rok, dva předtím, když jsme se do Dukelské ulice, do domu po prarodičích, přestěhovali, jsem na problémy v parku, začala vedení města upozorňovat. Jednalo se především z mého pohledu o nešťastnou recyklační alej, která park diagonálně protínala. Hlavní cyklostezku tenkrát lemovaly nevzhledné informační tabule a cedule stromků s příběhy o nutnosti recyklace společně s velkokapacitními kontejnery. Ty v sobě měly větrací otvory a vyhozené sklo se tak tříštilo na cyklostezku a chodník, nejedno kolečko kočárku, kola či bota v sandálech nezůstaly bez zranění. Nevíte, jakou radost mi po půl roce upozorňování na nevhodnost celku i detailu této aleje způsobilo její odstranění a přemístění popelnic na příhodnější místo, než je střed parku.

Otázka: Co byste si v parku přála Vy, co byste změnila?

Odpověď: Méně vyasfaltovaných ploch, vysokých obrubníků a dopravních značek. Méně neprostupných keřů. Zachování co nejvíce vzrostlých stromů v dobré kondici, při nutném kácení vysazení stromů nových. Možnost bezpečného přístupu k řece a posezení u vody, možnost osvěžení se pitnou vodou. 

Otázka: Lidé si ve zmiňovaném průzkumu nejvíce přáli otevřený přístup k řece, na druhém místě uváděli oddělení pěší od cyklostezky a jako třetí požadovali vyřešit herní prostor pro děti (pozn. autora). Co Vy a voda, jde to k sobě? Lákalo by Vás toto místo ke koupání, k nějakým vodním sportům, plavbě na lodi, až bude upraveno do podoby dvoustupňového nábřeží s volným přístupem k řece?

Odpověď: Ze zahrady máme po schůdkách přístup k vodě, v létě řeku využíváme ke koupání, nalodění na kánoi či paddleboard. Loni také začala u schodů zastavovat loď pendlující mezi Sokolským ostrovem a "Malákem", i to je nejen pro malé děti příjemné spojení. Pro toto využití nábřeží širokou veřejností mi lokalita parku Dukelská přijde lákává. České Budějovice leží na soutoku dvou řek, avšak kontakt s řekou, anebo lépe blízkost k řece (dotknout se hladiny, smočit nohy) ať už k Malši, Vltavě nebo Mlýnské stoce ve městě postrádám. 

Otázka: Když se zaměřím na další dva nejčastěji zmiňované body - oddělení pěší zóny od cyklostezky a herní prostor pro děti. Jak hodnotíte stávající park v tomto směru?

Odpověď: Profil cesty společný pro cyklisty a pěší je úzký a často zde dochází ke kolizím. Nejeden cyklista musí být obezřetný, rodič s malým dítětem na odrážedle či kole ve střehu, minimálně všichni parkem procházející a projíždějící musí respektovat pohyb v protisměru. Profilu by pomohlo rozšíření, což nedovolí vzrostlé stromy, anebo oddělení cyklistů od pěších. Co se týče herního prostoru - park sám o sobě poskytuje pro děti dostatek imaginace, nemyslím si, že by v každém městském parku mělo být přímo dětské hřiště.

Otázka: Je Vám blízká krajinářská architektura?

Odpověď: Mám ráda svět kolem sebe, přírodní a vystavěný. Vystudovala jsem architekturu, která mi byla vždy blízká. Architekturu nelze dělit na venkovní prostor, stavbu domů nebo interiéry. Kvalitní architektura pojímá vše. Odpovědný přístup k navrhování s sebou nese řešení od urbanistického měřítka po detail stavby, od řešení veřejného prostranství okolo stavby po dispozici hezkých toalet. Architektura je zkrátka tvorba a kultivace prostředí, světa, kde žijeme a pohybujeme se.

Otázka: Líbí se Vám nově navrhovaná podoba parku? A můžete být prosím konkrétnější? Je třeba něco, co byste ze svého pohledu doplnila?

Odpověď: Když jsem viděla všechny tři návrhy podoby parku, nepřišlo mi jednoduché vybrat ten nejlepší. Z mého pohledu byl každý z nich svým pojetím zajímavý a v různých detailech přínosný. I v tom spatřuji velkou výhodu pořádání architektonických soutěží, kdy město dostane několik návrhů, než když projekt vzejde pouze z výběrového řízení o nejnižší cenu.

Oceňuji architektonicko-krajinářskou kvalitu nejenom vítězného návrhu, ale i návrhů, které skončily na druhém a třetím místě. Nedovoluji si něco doplňovat, neboť jsem nad úvahami o nové podobě parku nestrávila tolik času jako týmy architektů a neúčastnila jsem se diskuze porotců soutěže. Jediná věc, která mě svým rozsahem překvapuje i znejišťuje, je stupňovité snížení břehu k Malši po celé délce parku.

Otázka: A máte Vy sama jako architektka zkušenost s realizací nějakého podobného projektu?

Odpověď: S ateliérem třiarchitekti, v němž jsem získávala praxi po studiu, jsme řešili řadu veřejných prostranství v okolí kulturních staveb. Také jsme se účastnili soutěže na podobu parku Čtyři dvory v našem městě, kde jsme skončili s návrhem na druhém místě. První byl realizován a z výsledné podoby parku, i přestože jsme neuspěli, mám radost. Nyní se s autory parku, architekty Veličkovými, připravuje jeho rozšíření. 

Otázka: Ptám se záměrně, protože úpravy parků mnohdy vyžadují zásahy, které mohou být veřejností vnímány různě. V případě parku Dukelská to může být třeba odstranění zábradlí u řeky či zásahy do stávající zeleně. S jakými reakcemi veřejnosti se v rámci svých projektů setkáváte? Mám tím namysli od fáze přípravy projektu až po jeho samotnou realizaci. Dá se to nějak paušalizovat?

Odpověď: V rámci vlastní praxe jsem doposud pracovala se soukromými investory, se kterými je jednodušší dojít konsenzu než s více účastníky ve veřejné sféře, natož s širší veřejností.
Při práci na soutěžních návrzích parků a urbanistických celků pracujeme jako architekti s připravenými podklady od zadavatele a se znalostí místa. Důležitý pro architekty je také dotazník vyplněný širším spektrem obyvatel a také participativní setkání na počátku procesu, které dává prostor veřejnosti se do příprav a navrhování zapojit. I tyto procesy proběhly v rámci vytváření zadání nové podoby parku Dukelská.

Otázka: Je těžké lidem vysvětlit přínos a správnost navrhovaných změn a zásahů?

Odpověď: V dnešní době to jako těžké vnímám, protože každý se dnes stává odborníkem s vlastním platným názorem na vše. Na politiku, na školní docházku, na očkování či řešení zdravotního problému, na architekturu. Skutečná odbornost se bohužel necení a rozmělňuje, často se ztrácí v záplavě otázek všemi směry.  

Otázka: A závěrem úplně jednoduchá otázka - těšíte se na novou podobu parku?

Odpověď: Na novou podobu parku se těším velmi.

Paní architektko, moc děkujeme za Váš čas a za ochotu odpovídat!